Připravovala jsem se na hladký porod, ale na šestinedělí? To mě ani nenapadlo... byl to pak pro mě šok.

Prožívám nádherné naplněné mateřství, takové na které jsem se dlouho těšila (má první dcera se narodila v mých 36 letech), akorát je to jiné než v mých představách. Jak jinak, že? 🙂  

S dcerou (4 měsíce) normálně komunikuji a na spoustě věcech se domluvíme - ona je klidná, vnímavá a celkově je to pohodové miminko. Pokud brečí - řekla bych, že se spíš vzteká, že nemůže pořádně usnout. Ale to je jen chvilkové než ji uvážu do šátku a ona v klidu zabere.

Kolikrát doma říkám: "zlatej šátek" 🙂

Kojíme, bradavky mě nebolí, doma bezplenkujeme, kočárek jsme nepořizovali - nosíme v šátku, koupeme ve vaně, postýlku jsme před pár týdny zase složili a nepoužitou uložili pod postel. Vigantol letěl do koše hned po přečtení příbalového letáku. Když doma leží na sedačce je polonahá a nožičky a ručičky mají volný pohyb. Už od narození.

Žiju úplně jiný život, naplněný mateřskou láskou, který se však mění ze dne na den, z hodiny na hodinu. 

Jenže tomu všemu předcházela moje hormonální KRIZE, BABYBLUES, poporodní deprese.

Moje šestinedělí trvalo 3 měsíce!

Měla jsem poporodní zdravotní potíže, které mě nutily pouze ležet. Do porodních ran jsem dostala zánět, 14 dní jsem si myslela, že jde o klasické poporodní očistky. Jako prvorodička jsem zkrátka nevěděla a neměla s kým zkonzultovat. 

Nemohla jsem chodit ani sedět. Pánevní dno mě táhlo. 

Měla jsem potřebu sdílet své zážitky, dojmy a pocity a vím, že pro mého muže, ač je sebe víc empatický, prostě už i na něj to bylo hodně - potřebovala jsem vedle sebe ženu, která už je také matkou, která by byla se mnou a jen mi naslouchala a nechala bez hodnocení plynout i mé emoce, které byly jak na houpačce.

Střídala se mi radost a nekonečná vděčnost s pocity největší samoty a opuštění. 

Kolikrát jsem potřebovala jen, aby u mě manžel byl a držel mě za ruku - na povrch se draly mé dětské strachy ze samoty. Úplně přesně ty samé... tělo bolelo, psychika na houpačce a vedle sebe ten nádherný ZÁZRAK mé dcery. 

Byla jsem vděčná za to:

• že jsem mohla napsat sms Katce, která mě v těhotenství provedla kojením, když dcera najednou spala o hodinu víc než běžně a já měla prsa na prasknutí - skvěle mi poradila,
• že za mnou přijela Daniela a znovu mi ukázala jak dceru uvazovat do šátku - přestože jsem u ní byla na individuálním kurzu, 
• že za mnou přijela Petra Navanita, přivezla mi k obědu lívance, jen se mnou byla a tiše naslouchala a nechala plynout mé emoce, 
• že za mnou přijela moje máma z daleka a pobyla se mnou dva dny a byla naprosto skvělá!

Uvědomila jsem si, že žena/matka v mé přítomnosti mě dělaly nesmírně klidnou a já mohla jen tak být s dcerou a nemusela jsem si připadat divně, že "nic nedělám"  "jen" kojím a přebaluju a mazlím. 

Zkrátka jsem potřebovala všechny ženy/matky v jednom. 

To jak si můj mozek vzal dovolenou, už jsem psala v mém příběhu šestinedělí >>> a díky tomu jsem intuitivně začala dělat věci, které k matce a dítěti přirozeně patří. Jako např. společné spaní (to už od první noci v porodnici), bezplenkování (začaly jsme ve 4 měsících), masáže, povídání si o všem, koupání ve vaně, mazlení a “sycení” tělo na tělo, důvěra v dceru, že ona ví, např. kolik se má najíst/nakojit. Přesně rozumí tomu, co jí říkám jako třeba kam pojedeme, co tam budeme dělat, jak dlouho…

Cítila jsem obrovskou potřebu se v této oblasti více angažovat, být podporou žen, aby nezažívaly anebo alespoň JEN šetrně, to co já. Navštívila jsem Nezávislou asociaci poporodních dul (www.napp.cz) a prošla výcvikem.

Jsem poporodní dulou. 

Dnes vím, jak je důležité mít po porodu (zvlášť u prvorodiček) ženskou oporu, být v nerušeném plynoucím kontaktu se svým děťátkem a mít naplněné veškeré potřeby (sdílení, hlad, žízeň, péče o domácnost a starší sourozence). Ráda předám zkušenosti s kojením, šatkováním, bezplenkové metodě, masáží miminek a zasvětím do výběru látkových plen. Každé ženě po porodu připravím i slavnostní rituál "zavírání kostí". 

Pomohu vám otevřít někdy skrytou intuici a mateřské pudy, tak abyste se svým děťátkem mohla bezstarostně být, aniž byste při každém jeho pláči pátrala na internetových diskusích. 

Jinak jsem fotografkou a v "předchozím životě" jsem vystudovala lidské zdroje a personální management a po 12ti letech v kanceláři se dala cestou srdce... focení, kineziologie (tu mohu využít při našich konzultacích spolu s Bachovou terapií), poporodní dula, blogerka. "Matka" knihy Světlo a stín Šestinedělí. 

S láskou, 

Katka Tůmová