Lidi BERTE SE… a zbavujte se příjmení

Tenhle post má takové dvojí sdělení, jedno je jiný rozměr sňatku a druhé změna příjmení.

Vždycky jsem chtěla mít kupu dětí, ale o svatbě jsem moc nesnila. Neuměla jsem si sebe představit v princeznovských šatech. Vědoma si svých tělesných nedokonalostí jsem si při představě bílých šatů s vlečkou připadala jak překynutí dortík.

Jako fotografka jsem zažila spoustu svateb, spoustu nevěst a pokaždé jsem si říkala, že takhle to opravdu pro mě není a že já se nikdy vdávat nebudu a ani nevidím důvod. 

Měla jsem neobyklé příjmení, které se neskloňovalo a byla jsem na něj patřičně hrdá.

Dalším důvodem bylo, že svatba byla z mého pohledu den ve fofru, spousty příbuzných a známých, které člověk rád vidí, ale nemá prostor se s každým pobavit. A pak – celá svatba stojí dost peněz. 

Už to bylo pár let, co jsme s mým Kájou žili na hromádce, na psí knížku – jak se říká. Oběma nám to vyhovovalo a nespatřovali jsme důvod k sňatku. On už jednu svatbu za sebou měl a já neměla potřebu změny stavu 🙂 /jsem si samozřejmě myslela :-)/

Jenže pak se to stalo.

Kája odjel na pár dní na chalupu – pár dní, kdy si chtěl “srovnat cvičky”, porovnat si své životní priority, nabrat trochu dech – cítil se vyčerpanej a frustrovanej ze svýho života. Odjel busem a kus cesty šel pěšky, na zpáteční cestu si mě zavolal – dojela jsem pro něj autem. Seděla jsem ve světnici, všechno už bylo povypínaný a on si přede mě kleknul a s dojetím se zeptal, jestli se stanu jeho ženou.

Tekly nám slzy a já lapala po dechu a v hlavě mi během pikosekundy běžely všechny ty důvody, proč se nechci vdávat. 

Říkám “jo, chci se stát tvou ženou”, líbáme se a objímáme.

Už po cestě domů vymyšlíme formát svatby – malá svatba jen my a nejužší rodina, co nejdřív to půjde, vždyť jde jen o formalitu 🙂

Jdeme na matriku podepsat “smlouvu” – prostě dokument, že to myslíme vážně. Mám v hlavě temno, pořád se nechci vzdát svýho příjmení, takže vymýšlím, že budu mít jména dvě. Přeci jen si měnit jméno ve svých skoro 36, když mě pod ním všichni znají, je přeci hloupost. Jedno přivdané a druhé rodné. Milé, ženy, pokud tenhle můj post čtete – dobře si to promyslete. Dozvíte se dál.

Máme krásnou malou svatbu – bez prstýnků, bez svatebních šatů, bez obleků a kravaty. Svatební náklady cca 2.000 Kč. Cítíme se nádherně, kytku si nechvávám vázat hodinu před obřadem, ani nezmiňuju, že je svatební, prostě chci jarní a voňavou. Je 27. února 🙂

Jsme oddáni, pohoda. Nádhera, všechno leží a běží. Den skoro podobný tomu včerejšímu. Večer jdeme na pizzu a pořád se na sebe žulíme. Je nám dobře. Plánujeme si udělat svatební piknik pro přátele, kde složíme svatební slib, takový, který si sami vymyslíme a bude prostě náš.

Dny po svatbě ubíhají a já cítím jak náš vztah získal, ale úplně jiný rozměr, přestože jsme spolu už víc jak 8 let, najednou vnímám jak jsme si blíž, jak ho víc znám a zroveň vůbec, jak moc toužím ho poznat co nejvíc mi dovolí, jak moc chci být s ním a zároveň i sama, jak jsme posunuli náš vztah ohromnou rychlostí vpřed.

Od druhého dne s hrdostí vdané ženy, za toho nejlepšího muže, kterého jsem si mohla pro sebe přát, používám jeho příjmení. A začínám zjišťovat, že mi dělá potíž mít v občance 2 jména, všude se podepisovat dvěmi podpisy, formálně se představovat dvěmi jmény. Mám změněné všechny dokumenty, říkám si, že si zvyknu. 

Od svatby uplynul více jak rok a půl a já vím, že se potřebuju rozloučit se svým rodným příjmením a zajít na matriku a nechat si pouze příjmení, které jsem vyvdala.

Netušila jsem, jak se díky novému jménu začnu cítít lépe a usazeně, jakoby konečně svá!

To jsem absolutně nemohla tušit než se mi to stalo. Velmi jsem lpěla na svém rodném jméně… kravina vím 🙂

Milé ženy, osvoboďte se od svým rodných jmen. Poděkujte rituálně svým rodičům, za to, že jste nosila jejich jméno. A noste jméno svého muže.

Nebuďte jednou nohou ve své původní rodině a druhou nohou u svého muže. 

Tím, že převezmete příjmení svého muže, mu umožníte BÝT JEHO ŽENOU. Vnitřně ve vaší rovnováze, ve vašem vztahu. Společné příjmení přináší hladší komunikaci, snadnější orientaci pro vaše děti, upevnění vašeho vztahu.

PS: snubní prstýnek jsem dostala k prvnímu výročí svatby a tento rok slavíme 2 roky společného manželství.

• Katka Tůmová, hrdá žena svého muže Karla